Století republiky v zrcadle života jedné firmy

aneb „očité“ svědectví jedné firmy o jednom století…

Na vznik republiky si dobře pamatujeme, bylo nám totiž již 22 let:-).

Snad je v tom jistý pocit sounáležitosti – ostatně nás stoletých není tak úplně moc – který nás vede k myšlence rekapitulace posledního století – století historických událostí, století firemního vývoje.

Zatímco dějinné zvraty nevyhnutelně a nekompromisně soustruží jizvy do života lidí i firem, jedinec dějinným soukolím otočí jen stěží. Nepřekvapí tedy onen nápadně  synchronní soulad ve vývoji republiky i firmy. Když se vlasti dobře dařilo, i firma vzkvétala.

V roce 1918, kdy se zrodila nová republika, tak mladá a zranitelná, měla za sebou firma páně Podzimkova již 22 let své existence a dalo by se říci, že již byla na svém trhu dostatečně etablována. Víme z rodinné kroniky, že v roce 1911 bylo firmou dokončeno 20 rodinných domů, v roce 1912 osm a v roce 1913 šest, což jsou jistě úctyhodná čísla, když pomyslíme s jakými technologiemi (teprve se začal užívat železobeton, ale poskrovnu), minimem mechanizace a převahou manuální ruční práce se v těch dobách stavělo, přičemž stavební sezóna trvala jen od jara do podzimu.

Od roku 1916 byl Josef Podzimek, pradědeček současného pana majitele, držitelem „lisu domovského“, který ukončil jeho čtrnáctiletý boj o existenci v městě Třešti. Za Velké války sloužil Josef v domobraně a tak nevyhnutelně muselo dojít k omezení stavební činnosti firmy. Posledním podnikatelským počinem před nástupem na frontu bylo zavedení elektrického osvětlení do firmy i rodinné vily v Třešti. První žárovky se v budovách stavební firmy rozsvítily již v roce 1917. Tento projekt byl jedním z kroků postupné modernizace firmy a je důkazem novátorského ducha Josefa Podzimka a jeho sympatií k technickému  pokroku počátku dvacátého století. Bilancováním stavební činnosti v Třešti v letech 1002 až 1924 dojdeme k počtu více než 80 domů postavených v Třešti a přilehlých obcích, k tomu ještě poštovní úřad v Kostelci. V roce 1920 v Třešti pak již fungovala zmodernizovaná cihelna, výroba cementového zboží, parní pila, truhlárny, strojní stolařské dílny a strojírny.

Období vzniku republiky konvenující časově s koncem Velké války, jenž bylo obdobím velké úlevy, naděje i nadšení, zároveň bylo však poznamenáno traumatem lidské bolesti, ztráty, šokem z hrůz, jež člověk dokázal pozvednout na novou, děsivější  úroveň. Únava z válečného strádání, všeobecné devastace, bídy, nemocí… nebyly to jistě nijak skvělé podmínky ani pro rodící se republiku vymanivší se z dlouholetého sevření staré monarchie, ani pro stavební průmysl obecně. Válka znamenala prudký pokles populace, chyběla mužská pracovní síla a finance k okamžité obnově.

Průmyslu v děsivém paradoxu válka svědčí. Válečný průmysl, vývoj stále účinnějších technologií určených k zabíjení a ničení, válečné dodávky všeho – uniformami a botami počínaje, tanky a náboji konče, se bez průmyslových podniků a továren neobejde. Místo stavění však nastupuje devastace. Vznikem republiky se hospodářství potýkalo s řadou nových komplikací, jež pramenily ze vzniku nových hranic, cel, omezení trhu, odchodu části německých podnikatelů. Vznikali nové zákony, měna, právní rámce pro obchod i výrobu – bylo nezbytné vrhnout se do práce a budování, i díky tomu se strašák válečných hrůz zdál brzy a definitivně zažehnán. Mladá republika se hrdě vzpínala k lepším zítřkům, nastala doba konjuktury a optimismu.  První republiku dnes s odstupem a trochu nostalgicky vnímáme jako období elegance, důstojnosti, hrdosti, vkusu a citu pro krásu i vědění.

Po návratu z fronty se Josef Podzimek znovu pustil do práce ve své firmě a rozhodl se svou činnost rozšířit do Prahy. 24. ledna 1919 koupil svůj první pražský dům na Žižkově, který hned zvýšil o třetí patro, a kde zřídil byt i kancelář.  V roce 1939 chtěl syn Josefa Podzimka, Jaroslav, dům zbourat a na jeho místě postavit větší a modernější stavbu, nicméně k realizaci projektu činžovního domu o čtyřech patrech s pátým ustupujícím již nikdy nedošlo, do spokojené tváře firmy i dvacetileté republiky tvrdě udeřila další válka.

Po roce 1948 byl tento dům znárodněn a po roce 1960 převzat do majetku československého státu. Nový majitel jej nechal v roce 1973 přece jen zbourat a na jeho místě byla postavena řada panelových domů. Tak neslavně a symbolicky skončila historie jednoho domu – sídla (od roku 1925 přejmenované) stavební firmy „Stavitel Josef Podzimek a syn.“

Od roku 1924 spolu tandem Josef a Jaroslav postavili ještě dalších 85 rodinných domů, firma se však věnovala i mnohem náročnějším stavbám rozsáhlých činžovních domů v Praze či honosné vily pro továrníka Meissnera v Třešti. Poslední stavbou Josefa Podzimka, započatou 1930, pak byla rodinná vila pro R. Pokorného č.p. 1073 v ulici Na Výsluní v Praze – Strašnicích podle projektu Rudolfa Langa.

V letech 1938 – 39 postavila firma Josef Podzimek a syn v Třešti dům pro chudé a 24 rodinných domů, skladištní budovu a podchod pod železniční tratí u nádraží v Třešti. Příchodem války se stavební činnost opět zpomalovala, až byla v roce 1941 na území Protektorátu definitivně vyhlášena stavební uzávěra, počet zaměstnanců firmy klesl na výsledných 14 v roce 1945.

Poválečná léta znamenala opět úlevu, kalenou však obrovskými ztrátami na lidských životech, děsivými mementy a rozvratem. Již od války řadu pracovních míst zaujímaly ženy a děti, všeobecně přetrvával hlad, bída. Živelnému optimismu z návratu svobody a míru leckdy stínila deziluze přídělového systému. Stoupající vliv levice na společenské a politické dění nebyl pak dobrým příslibem pro republiku ani podnikání všeho druhu.

Květnový konec války přinesl v Třešti ještě spoustu zbytečného smutku a osobních tragédií, léta poválečná uvrhla pak podnikání rodiny Podzimků do definitivního chaosu, od samozvaného působení závodní rady až po finální znárodnění majetků po roce 1948.

Rodinné podnikání, tak zdárně vybudované, bylo vlivem dějinných zvratů uvrženo na několik dlouhých desetiletí do cizí správy a čtvrtá generace potomků – zastoupená panem Josefem Podzimkem – si musela vybudovat život na zcela nových základech, s návratem k podnikání a rodinnými majetky už vůbec nikdo nepočítal. Revoluční rok 1989 a následná vlna restitucí přinesli příležitost vrátit historii jedné firmy, násilně vymknuté ze své svébytné evoluce, zpět ke kořenům. Kdo však ví, nebýt „babičky Kristy“ a jejího ukrytého kufru s rodinnými dokumenty a nadšení a energie současného majitele Martina Podzimka, zda bychom měli nyní šanci uplynulé století takto bilancovat…

Za symbolický styčný bod letošních stých narozenin republiky a plodné firemní historie lze považovat udělení Ceny architekta Jože Plečnika v rámci Pocty československé architektuře a stavitelství ing. Josefu Podzimkovi za celoživotní dílo a přínos v oblasti architektury a stavitelství. 

Poučeni léty minulými přejme naší republice, naší firmě i nám všem další století bez tragických zvratů, zvůle a zla, dostatek chytrých hlav, podnikavých mozků a především přehršel zdravého selského rozumu v každé oblasti lidského počínání!

 Fotografie dokumentují jednotlivé majitele, pracovní život i město Třešť v leteckém snímku.